tag:blogger.com,1999:blog-36091409603125850582024-02-19T16:58:49.866+01:00Vzdělávací technologie pro 21. stoletíněkolik postřehů k e-learningovému školení RVP_VT21Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.comBlogger11125tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-6288195618949404022012-01-04T09:29:00.000+01:002012-01-04T09:29:35.441+01:00Tak jsem z toho jelenBudeme mít přestávky pětiminutové, desetiminutové nebo raději vůbec žádné? A je to tak důležité řešit?<br />
Nejdřív se dozvíme, že budou přesně a pintlich dlouhé 5 minut. O několik hodin později, že můžou být deseti i pětiminutové, abychom se dozvěděli, že se vše ruší a pan ministr zasáhl a nechal vše, jak bylo.<br />
Pak začínám pochybovat o svém zdravém rozumu. To špatně čtu? Nebo mám pochybovat o něčím jiném zdravém rozumu? Netroufnu si hodnotit, zde první zpráva vyšla od někoho z ministerstva nebo nějaký novinář zjednodušil text vyhlášky, aby ho prostý lid pochopil a další to prostě opsali (ach, ta práce s informacemi).<br />
Ale je to fakt tak důležité, aby z toho byla prakticky zpráva dne? Už jsem taky pětiminutovou přestávku zažila. Dojíždějící děti nestíhaly autobus, tak se jedna upravila. To se ale nelíbilo hygieně. A protože nikdo neposune autobusy, s délkou přestávky se taky nehne, tak dnes začínáme v 7:45. To je už pro hygienu OK. Podobné to bude na jiných školách, drobný posun by mnohé vyřešil mnohé velké problémy.<br />
Musím se přiznat, že ta úplně první zpráva mne dost nadzvedla. Nařízená pětiminutová délka by byla vražedná, protože občas na přesun po škole je i těch 10 minut málo. Učitelé to znají, než dojdete z hodiny do sborovny už zase zvoní a vy máte už být o 2 patra výš. A to nemluvím o převlékání po tělocviku, úklidu cvičných kuchyní po vaření, poklizení třídy po výtvarce, vrácení třídy do původního vzhledu po "kruhu" apod.<br />
Upřesnění, že pět minut je možných, ale ne nutných, mne docela uklidnilo. Školy získají možnost vyjít vstříc dětem, to je dobrá věc.<br />
A ta poslední vrátila svět do normálu. Náš ministr-superman nás ochránil a nebezpečí svobodné volby opět nehrozí.<br />
Teď ještě zbývá vyhlásit, že povinně začneme všichni v 8:00.<br />
<br />Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-41854447892832433302011-11-19T08:36:00.001+01:002011-11-19T09:17:22.515+01:00Týden posledníPodklad pro závěrečnou prezentaci, který potřebuje slovní doprovod. Takže pokud vám nedává smysl, tak to není chyba.<br />
<br />
<iframe frameborder="0" height="400" src="http://prezi.com/embed/2wuxrjqkccur/?bgcolor=ffffff&lock_to_path=0&autoplay=no&autohide_ctrls=0" width="550"></iframe>Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-41758000050383082822011-11-04T21:21:00.000+01:002011-11-06T08:14:42.275+01:00Týden sedmý<br />
<div style="text-align: right;">
<b>Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.</b></div>
<div style="text-align: right;">
<i>John F. Kennedy</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i>"Nesprávný" průhledný učitel</i><br />
Někdy si tak člověk připadá ve třídě. Oči žáků jsou kamsi zahleděny a rozhodně to nejsem já. Hlavy určitě pracují, ale právě chroustají jiné informace než ty velké pravdy, které jim sděluji. Prostě nejsem tím uzlem, na který by žáci se napojili. Nevytváříme tu správnou vzdělávací síť. Tok informací je jednostranný a někde u uzlíků mých žáků je pořádně zašmodrchaný uzel, který ani nedovoluje mým slovům dostat se alespoň do jejich uši, o mozcích si ani netroufnu uvažovat. A to podlavicové využívání zakázaných mobilů je jenom snaha o vytvoření nějaké funkční sítě s někým, kdo mluví jejich jazykem a rozumí jim a nepoužívá nesmyslné pojmy typu "stanovíme podmínky" či "rozložíme jmenovatel podle vzorce". To je asi taková černá můra každého učitele, nicméně i to se někdy stává.<br />
<br />
<i>"Správný" průhledný učitel</i><br />
To by měl být učitel ve virtuálním světě, na té velké světové pavučině. Trošku nespravedlivé, nemyslíte? Vždyť dnes identita na webu má často větší váhu než ta skutečná a my jako učitelé bychom ji měli budovat tak nějak napůl. Jak chytrá horákyně, trošku na síti být a trošku nebýt. Opravdu je to tanec mezi vejci. Když využívám sociální sítě, tak zanechávám svou digitální stopu. Když píšu blog, tak nesu svou kůži na trh. Navíc v blogu se často přidává kontakt právě na sociální sítě či Twitter nebo e-mail. Pod komentáře na jiných webech se podpisuji některým profilem. A vše se krásně propojuje. Měla bych si budovat své PLN a svou osobní značku a současně nebýt moc vidět. Mám se kvůli svým žákům schovávat?<br />
<br />
A kam pustit žáky? Určitě ne do svého "intimního digitálního" soukromí, domů je také většinou běžně nezveme. Nenavštěvuji je u nich doma ani já a proto odolávám a pozvánky do přátel odmítám. Na mém profilu na FB opravdu není nic k vidění, ale spíš mám obavy, co uvidím v profilech žáků. Mám právo do nich nahlížet? Jistě dali mi, tak asi ano, ale přece jenom jsou nezletilí. Co budu dělat, když se zde dozvím informaci, která je nějaký způsobem problematická? Mám třeba sdělovat rodičům informace, které jsem se tímto způsobem dozvěděla? Neumím odpovědět a proto zbaběle odmítám. Ale nepůsobí to na ně dojmem, že jsem takový zaostalík? Nedávno jsme se bavili právě o FB a spol. a ukazovala jsem jim, jak fungují kruhy v G+. "Jé, pani učitelko, vy máte tak málo přátel?" Sice jsem to zahrála na notu, že tam mám jenom lidi, se kterými si mám co říct a nejsem sběratel, ale stejně jsem asi tak o řád klesla.<br />
<br />
Na FB provozuji takříkajíc své alter-ego. A proč by měli moji žáci znát mé druhé já? Za to se někdy schovávám pokud není třeba nebo není vhodné používat správné jméno. Mají vědět, že i ta druhá paní se stejnými iniciálami jsem také já? Vlastně přemýšlím, jak jsem přišla k těm pozvánkám, když tam mám jiné jméno i jiný mail! Kde jsem se, proboha, prozradila? A jak to působí na mé žáky, když ví, že mám dvě "já"? Můžou to pochopit tak, že někde něco vlastně tajím a tak trošku podvádím. Čím starší, tím lépe to pochopí, ale pro ty mladší, to může být problém.<br />
<br />
Ono je hrozně těžké být <i>průhledný</i>. Aby to nebylo jednoduché, tak nakonec jsem ještě narazila na porovnání <i>transparentnosti (průhlednosti) </i>a <i>anonymity </i>a dozvím se, že "<i>mít dvě identity je projevem nedostatku integrity</i>". A co teď s tím?<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://mashable.com/2011/08/04/transparency-infographic/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+Mashable+%28Mashable%29"><img border="0" height="200" src="http://4.mshcdn.com/wp-content/uploads/2011/08/Internet-Identies.jpg" width="68" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span class="Apple-style-span" style="font-size: xx-small;"><em style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; line-height: 19px; text-align: justify;">Hhtp://mashable.com/</em><span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; line-height: 19px;"> [online]. 2011 [cit. 2011-11-05]. Transparency vs. Anonymity: Where Do You Stand? [INFOGRAPHIC & POLL]. Dostupné z WWW: <http://mashable.com/2011/08/04/transparency-infographic/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+Mashable+%28Mashable%29>.</span></span></div>
<br />
PS. Inspirovala jsem se jenom jedním malým střípkem z online setkání a také myšlenkami z probíhajícího chatu.<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-70287393623873588482011-10-28T18:58:00.001+02:002011-10-28T19:05:15.358+02:00Týden šestý<div style="text-align: right;">
<b>K učení se toho, čeho je zapotřebí, se mi žádný věk nemůže zdát pozdní </b></div>
<div>
<div style="text-align: right;">
<i>Aurelius Augustinus</i></div>
<br />
Protože hodnocení je pro mne tou nejméně zajímavou částí mé práce, tak jsem k tématu tohoto týdne byla hodně skeptická. K použití testů v podobě, jaké nás patrně čeká, zůstávám skeptická nadále. Sestavit dobrý test je velmi těžké, sestavit dobrý pro plošné použití ještě těžší a něco z něj vyčíst je to úplně nejtěžší. Podle článků je vidět, že to není jednoduché nikde.<br />
<br />
Loni jsem se na podzim účastnila ActivConference a vyzkoušela si zařízení <a href="http://www.prometheanworld.com/server.php?show=nav.15997">ActivExpression</a>. Tony Cann z nějakých 150 lidí v sále udělal jednu třídu a každý z nás dostal do ruky svůj "mobil". Přímo na jeho display se nám objevovalo zadání, odpovídali jsem klasicky výběr A, B, C ..., ale také jsem své odpovědi zapisovali přímo. A každý z nás pracoval svým tempem a po zodpovězení dostal další otázku. Občas jsme byli přerušeni, zařízení vypnuta a až za chvíli jsem mohli pokračovat. průběžně nám ukazoval grafy, jak kdo pracuje, do jakého levelu se dostal, u kterého příkladu právě je a kolik dělá chyb. Tehdy jsem si říkala, jak by to bylo fajn mít něco takové k dispozici. Ano, byla to propagační show, ano, předvádějící byl úžasný a ani angličtina nevadila, ale ten výsledek, ten přehled kdo a co dělá, to by bylo stejně skvělé i přímo ve třídě. Mimochodem se zmínil, že na tento způsob hodnocení podle levelů v současnosti v Anglii přecházejí.<br />
<br />
Tady vidím pro sebe velký prostor a neprobádanou oblast. Přestože technologie využívám hodně, tak v hodnocení zůstávám naprosto tradiční. Vidět postup a zlepšování žáka a hodnotit podle něj, by bylo určitě dobrá cesta. <br />
<br />
V <a href="http://spomocnik.rvp.cz/clanek/13511/">článku</a> zaznělo <i>Čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit, aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď</i>. Pořád mi vrtá hlavou, jak konkrétně se pozná zlepšení žáka. Jak poznám, jak se žák zlepšil mezi třeba 6. a 7. třídou, když v každé je jiný obsah učiva? Vždyť v šestce třeba jde především o aritmetiku, se kterou Anička nemá potíže, v sedmičce se ztratí v geometrii a v osmičce už algebru pobere jen s velkými obtížemi. Jak se má Anička zlepšit? A takových je! Během druhého stupně mají prostě známky klesající tendenci a asi bych přišla o práci hodně rychle.Nebo se testují stále stejné věci?<br />
<br />
Jak poznám zlepšení žáka při měnící se látce, to je pro mne zatím záhadou. Nebo jsem něco špatně pochopila?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="202" src="http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; line-height: 19px;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: xx-small;"><em>Clipart ETC </em>[online]. 28.10.2011 [cit. 2011-10-28]. School. Dostupné z WWW: <<a href="http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif">http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif</a>>.</span></span></div>
</div>Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-19131567784179228092011-10-19T21:37:00.002+02:002011-10-20T06:50:48.025+02:00Týden pátý<br />
<div style="text-align: right;">
<b><span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: 'normal Verdana', Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px;">Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.</span></b><br />
<b><span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: 'normal Verdana', Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-weight: normal; line-height: 18px;"><i>J.A.Komenský</i></span></b></div>
<div style="text-align: right;">
<div style="text-align: left;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: left;">
Už mnohokrát se v příspěvcích kurzu objevil citát z Alenky. O tom, jak musíme rychle běžet, abychom aspoň zůstali na místě. Když člověk běží sám, tak třeba neběží tak rychle, jak by běžel s vodičem či jel v peletonu. Nebo aspoň potřebuje diváky u trati, kteří mu fandí. Proto také zazněla slova o osamělosti na škole, o hledání průvodce,... </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Ano, pokud člověk nemá spřízněnou duši, tak se mu vpřed pohybuje hůř. Občas potřebuje povzbudit či popostrčit. Potřebuje vědět, že podobně smýšlí i někdo jiný, že někdo si s ním vymění zkušenosti, že ho někdo vyslechne. Ale kde hledat, když není fyzicky nablízku?</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Pokud začnete vyhledávat učitelské blogy, tak určitě najdete stovky zahraničních, českých hrstku. A to ještě píšou o nepochopení od společnosti, od rodičů a jak nám ostatní závidí prázdniny. To asi pro PLN není to podstatné a ani mne nebaví podobné blogy číst. Pak jsou tu ještě "šílenci" v dobrém smyslu slova, co publikují své materiály, aby je zpřístupnili žákům či kolegům. Ale snad nikdo nepíše o způsobu práce, o tom, jak probíhají hodiny. Opět jsme u toho, že je CO a chybí JAK. Na anglicky psaných stránkách najdu sice spoustu inspirace, ale přece jenom naše školství je trošku odlišné a moje angličtina chabá. Ráda bych pročítala i blogy svých českých kolegů. Kde a jak je najdu?</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Sociální sítě jsou zdrojem informací, to asi každý odsouhlasí. Jak mám najít české učitele? Musím se přiznat, že jsem nepřišla na chuť FB, ale myslím, že bych nějaký učitelský hledala horkoťažko. Na Twitteru existuje spousta hastagů, ale opět pro angličtinu. Hledám, čtu, přijímám, ale český by nebyl? Tady byl - #pepous, ale to je málo, ne? Nebo mi poradíte?</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Weby pro učitele, aby člověk prstíčkem pohledal. Mimo portálu<a href="http://www.rvp.cz/"> http://www.rvp.cz</a> skoro jiný nenajdete. Nebo jinde můžete najít diskuse či wiki tvořenou učiteli? Ostatní pedagogické weby jsou spíše internetovými novinami či časopisy, ale ne místem pro výměnu zkušeností. Na nich by mojí kolegové z kurzu žádný blog nezaložili. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Takže vytvořit si vlastní PLN v českých podmínkách pro českého učitele není úplně jednoduchý úkol. Jak hledat a kde najít? Víte to? Čtečku mám plnou blogů a webů, Twitter na mne chrlí odkazy, ale strašně málo českých. A to mi moc chybí.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Dnes už ani nevím jak, ale podařilo se mi přimotat se do skupiny učitelů, kteří jsou ochotni sdílet své radosti i starosti, své zkušenosti, poradí a nebojí se požádat o radu. Jsou z různých míst po republice, z různých typů škol. Některé znám pouze přes jejich avatary, některé jsem již poznala a představovala jsem se dovětkem, že jsem "ten trpaslík". Scházíme se pravidelně v prostředí GoogleWave a probíráme různá témata. Stává se mi, že si říkám o tématu, že pro mne a-b-s-o-l-u-t-n-ě není a ukáže se jako velmi zajímavé. Podobná skupina lidí se průběžné schází i v G+. Několik z nás využívá i Twitter. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Měla jsem štěstí, že jsem je potkala a mám takovou PPLN (osobní osobní vzdělávací síť) - zdroje z internetu doplněné o konkrétní lidi. Jsem za to moc ráda, protože takhle se nějak držím v peletonu a aspoň šlapu na místě. Ale stejně ráda bych svou osobní síť rozšířila o další blogy, twitty, kruhy a lidi.<br />
<br />
Mám naději?<br />
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://etc.usf.edu/clipart/69600/69650/69650_men-run_md.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="146" src="http://etc.usf.edu/clipart/69600/69650/69650_men-run_md.gif" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; font-size: 13px; line-height: 19px;"><em>Clipart ETC</em> [online]. 18.10.2011 [cit. 2011-10-18]. Two Men Running with Bowl & Pipe. Dostupné z WWW: <<a href="http://etc.usf.edu/clipart/69600/69650/69650_men-run_md.gif">http://etc.usf.edu/clipart/69600/69650/69650_men-run_md.gif</a>>.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; font-size: 13px; line-height: 19px;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span class="Apple-style-span" style="font-family: tahoma, arial, verdana; font-size: x-small;"><span class="Apple-style-span" style="line-height: 19px;"><br /></span></span></div>
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-91580721025838930612011-10-12T21:24:00.001+02:002011-10-15T19:16:06.615+02:00Týden čtvrtý<div style="text-align: right;">
<b>Lidé se cítí pohodlněji se starými problémy než s jejich novými řešeními. </b></div>
<div style="text-align: right;">
John C. Maxwell</div>
<br />
Mám v současnosti deváťáky a jsou to takoví obětní beránci. Jejich šílená učitelka si pořád vymýšlí nějaké novoty a nutí je do dalších a dalších programů a ještě chce, aby výsledky odevzdávali a nedejbože, i publikovali. A když je hodně zákeřná, tak ještě chce někdy i komentáře. A k dovršení jejich neštěstí si ode mne skoro neodpočinou, protože se mi letos u nich daří učit opravdu hodně hodin. To, co je normálně problematické, ty různé výměny hodin a prolínání předmětů, zvládnu vlastně sama. Tak kombinujeme občanku s dějepisem a informatikou a občas nevíme, co vlastně máme. Mimo to mám ještě matiku a "svět práce".<br />
<br />
Poslední předmět, pokud nevíte, se týká volby povolání. Takže se seznamujeme s možnostmi studia, se svými schopnostmi,... Za sebe musím říct, že ho neučím s velkým nadšením, tak si ho pro sebe upravuju, aby mne bavil. Není to úplně předmět, kde bychom sedli a psali poznámky. Proč taky? Na druhou stranu sem tam něco písemného by odevzdat měli. S každou třídou už pár let používám nějaký web a na něj ukládají své výtvory, s lepšími či horšími výsledky. Letos už je to čtvrtý podobný. Pro tuto třídu jsem zvolila prostředí <a href="http://kidblog.org/">http://kidblog.org</a>. Jako učitel provedu registraci třídy, založím účty pro žáky a každý žák má své přihlášení a získá především svůj vlastní blog. Systém jede na Wordpressu a přestože je v angličtině, tak nejsou problémy. Jak vypadá web reálně se můžete podívat na <a href="http://kidblog.org/Cko/">http://kidblog.org/Cko/</a>.<br />
<br />
A co všechno jsme zatím na web dali? Můžete se podívat do blogu označeného <a href="http://kidblog.org/Cko/author/cecko/">J.R</a>. Tam umísťuji všechna zadání. Nejdřív psali krátké klasické články a učili se s prostředím pracovat. Zkusili i komentovat, ale s komentáři je ještě horší práce než s vlastním článkem. Potkat nějaký slušný je někdy zázrak. Některé články psali vlastními slovy, některé byly o vyhledávání informací na webu.<br />
<br />
Taky jsme vyzkoušeli aplikaci<a href="http://www.wordle.net/"> Wordle</a>, kde vytvářeli vlastní "mrak" o svém vybraném povolání a jeho charakteristice. Mimo prohnání malých šedivých buněk a trošky vkusu, vyzkoušeli práci s vložením html kódu do svého článku.<br />
<br />
Další na řadě byly myšlenkové mapy. Nebyly pro ně žádným překvapením, pracujeme s nimi vcelku běžně. Jenom moc nepoužívám pojem myšlenková mapa, ale důvěrně jim říkáme "<i>pavouci</i>". Dělali jsme letos ve Světě práce dvě. K oběma jsme využili učebnici, aby si taky někdy něco přečetli. Jednu malovali hezky ručně, tu jsme dělali napůl společně, napůl samostatně. Ta byla na rozehřátí. Pak jsme se zaregistrovali na <a href="http://spiderscribe.net/">spiderscribe.net</a> a naučili se je dělat online. Abych byla upřímná, tak zrovna tahle mapa do Světa práce, byla taková spíš na vyzkoušení, protože to "důležité" využití pak bylo v dějepise. To je to ideální prolínání předmětů :) Nicméně kromě přemýšlení u vlastní tvorby, přibyl i export obrázku a jeho vložení do článku.<br />
<br />
Zatím poslední práce byla vyhledávání informací na webu, protože přijímací řízení se blíží hledali data dnů otevřených dveří na středních školách kam míří. Tentokrát odevzdali požadované informace přes webový formulář od strýčka Gůgla. Ani to pro ně není novinka, protože mi takto odevzdávají adresy třeba svých glogů na <a href="http://zsnyrany.edu.glogster.com/samostatna-prace/">Edu.Glogsteru</a> do dějepisu.<br />
<br />
Do ledna je ještě pár vyučovacích hodin čas, tak už mám nachystány další věci. Odevzdání životopisu v pdf, to spojíme s informatikou. Založíme firmu a budeme ji propagovat, takže nějaký web, asi bude stačit <a href="http://central.ly/">http://central.ly</a>. Nějaký inzerát vydáme. Ono se ještě něco najde a zaměstnám je. Možná že ani video by nebylo špatné. A to si představte, že je mám ještě na další předměty a máme i třídní web. Chudáci!<br />
<br />
Jenom nevím, kam až saháme v pyramidě Bloomovy taxonomie. Přes všechnu snahu mám někdy pocit, že se potácíme snad ještě v nějakém podzemí.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://etc.usf.edu/clipart/63600/63681/63681_look@crab_sm.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://etc.usf.edu/clipart/63600/63681/63681_look@crab_sm.gif" /></a></div>
<br />
<br />
<span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma,arial,verdana; font-size: x-small; line-height: 19px;"><i>Clipart ETC</i> [online]. 12.10.2011 [cit. 2011-10-12]. Boy & Girl Looking at Crab. Dostupné z WWW: <<a href="http://etc.usf.edu/clipart/63600/63681/63681_look@crab.htm">http://etc.usf.edu/clipart/63600/63681/63681_look@crab.htm</a>></span><br />
<br />
PS. Fiktivní firmu a inzeráty děláme každý rok a semtam mi přijde mail z dotazem, zda je místo uklízečky ještě volné. Tazatelům nevadí ani 3 roky staré datum, ani nadpis v hlavičce je to školní web. Na té špatné čtenářské gramotnosti něco bude.<br />
<br />
<br />Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-75519938599787611702011-10-05T21:13:00.000+02:002011-10-09T17:32:35.607+02:00Týden třetí<div style="text-align: right;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: right;">
<b>Nejsem dost mladý na to, abych věděl všechno.</b></div>
<div style="text-align: right;">
<b>Oscar Wilde</b></div>
<br />
Hrát či nehrát, to je to, oč tu běží... taková hamletovská otázka. A kam s tím? Podobně se ptal pán moudřejší než já a taky nevěděl.<br />
<br />
Protože jsem sama takový zastydlý hráč a hraji s počítačem maximálně karty (je doma jediný, kdo je se mnou hraje) a skládám různé barevné kostičky v různých variantách, tak těžko hledám odpověď. Osobně potřebuji, aby hra šla rychle kupředu. Představa, že se ke hře vracím dny a týdny mne vůbec neláká (vyzkoušela jsem si to). Pak těžko mohu předávat dál nadšení pro strategie, což asi jsou hry, které by měly smysl. U<i>čit hrou</i> a<i> hru</i> asi potřebuje víc než podrobné seznámení s návodem, tady to bez nadšení nepůjde. V tomto případě se mi nedostává<br />
<br />
Pokud sleduji žáky v době volného přístupu v počítačům, tak si ale právě strategie pouštějí. A staví své vesnice, obchodují mezi sebou či posílají na sebe vojáky. Nedávno jsem viděla i nějaké budování vesmírných základen a dokonce to byla víceméně textová hra, grafiky pomálu a žák 7.třídy byl nadšený, když mi ji vysvětloval. Budu jim muset ještě více nahlížet přes rameno a nechat se poučit.<br />
<br />
Kdyby měla nějaká hra vzniknout podle mého požadavku, tak by musela být určitě <b>online</b>, aby mohli žáci pokračovat i doma. A s nějakou<b> registrací třídy a žáků</b>, abych měla nějaký přehled a mohla nastavit zapomenutá hesla.<b> Spolupráce mezi žáky</b> by taky stála za úvahu.<br />
<br />
Ale kam s ní? A co já s ní? Takže asi ještě dost dlouho zůstanu u drobných<a href="http://pertoldova.webzdarma.cz/vyuka/matematika/zaci/mat10.htm"> flashovek na procvičování matiky</a>. Nadále budeme používat domina a jiné skládačky v papírové podobě a na <a href="http://fyzmatik.pise.cz/113013-zahrejte-si-ve-skole-ci-doma-matematico.html">Matematico</a> taky počítače nepotřebujeme. Ještě někoho nalákat na <a href="http://geewa.gamescafe.centrum.cz/abaku">Abaku</a>, tak jsem spokojená.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://etc.usf.edu/clipart/44400/44407/44407_number_game_lg.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="http://etc.usf.edu/clipart/44400/44407/44407_number_game_lg.gif" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span class="Apple-style-span" style="background-color: white; font-family: tahoma, arial, verdana; font-size: 13px; line-height: 19px;"><em>Http://etc.usf.edu/</em> [online]. 2009 [cit. 2011-10-05]. Clipart ETC. Dostupné z WWW: <<a href="http://etc.usf.edu/clipart/44400/44407/44407_number_game.htm">http://etc.usf.edu/clipart/44400/44407/44407_number_game.htm</a>>.</span><br />
<br />
PS. Jak během týdne procházím příspěvky a pročítám je, tak mám pocit, že každý asi chápeme hru ve výuce různě. Co je procvičování (byť s hravými prvky) a co je hra? Myslím, že těžko můžeme srovnávat Horolezce a SimCity. Ze středečního setkání jsem nabyla dojmu, že v tomto tématu jde především o rozsáhlé hry. Protože "ty druhé" pokládám za naprosto normální záležitost při výuce.<br />
Asi jsem si špatně vyložila téma. Takže kdybych svůj příspěvek psala dnes, napsala bych ho trošku jinak.Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-37617204200626568162011-09-29T20:56:00.001+02:002011-09-29T21:49:55.070+02:00Týden druhý (na druhý pokus)<div style="text-align: right;">
<b>Většina výukových programů se snaží řešit problematiku, kterou jsme již dávno schopni vyřešit bez technologií. Jen zřídka dělá program něco jiného … </b></div>
<div>
<div style="text-align: right;">
<b>Schwartz 1997</b></div>
<br />
Aktivně jsem začala smolit <a href="http://jitkara.blogspot.com/2011/09/tyden-druhy.html">svůj příspěvek</a> už na začátku týdne po prostudování materiálů. Původní idea byla, že ho po středeční přednášce doladím. Nakonec začnu znovu a jinak. Během přednášky doc.Zounka jsem si psala takové výkřiky, abych se měla něčeho chytit a některé zkusím okomentovat.<br />
<br />
Předpokládám, že čas<b> e-knih</b> přijde s tablety. Ty si dovedu představit na lavicích místo učebnic nebo i místo sešitů. Na to už se přímo těším, i když bych je určitě kombinovala se starým dobrým papírem. Problém je stejný jako se slepicí a vejcem. Co bude dřív? E-učebnice pro školy? Kdo by je dělal, když nejsou tablety. Nebo mají být dříve tablety? Kdo by je kupoval, když nejsou e-učebnice. A kdo ten kruh přetne? Docela mne zarazilo, že ani v prostředí VŠ nic podobného nefunguje.<br />
<br />
Dalším <b><i>e</i></b>, které mne zaujalo je<b> e-portfolio</b>. Zatím se, myslím, dost trápíme s portfoliem jako takovým. (mimochodem - kolik učitelů ho aktivně buduje? Své či žákovské?) A jak na něj v elektronické podobě? Osobně vůbec nevím, kudy do toho.<br />
<br />
Další z čísel bylo o počtu<b> 91% PC v počítačových učebnách.</b> Máme také 2 učebny na výuku. Počítačová učebna je zcela určitě potřeba. Měli jsem i počítače po jednotlivých třídách, které jsme ale zrušili, protože se ukázalo, že je vlastně využívají pouze děti o přestávkách a ještě na hry či mail a žádný jiný přínos nemají. Pak jsem měli dvě hnízda po šesti počítačích ve dvou učebnách. V jedné funguje dosud, protože v této třídě učí učitelé, kteří je dovedou využívat. V druhé třídě jsem je museli zrušit, protože zde převážně kolegyně "odkládala" nepohodlné žáky, aby měla klid a podle toho počítače dopadly. A co je tedy nejdůležitější? Jsou potřeba učitelé, kteří je umí využít. Pár počítačů ve třídě, to není o frontální výuce, to je o projektech, o skupinové práci, o individuálním přístupu, ... prostě o změně v myšlení a změně výuky.<br />
<br />
A tím se vracím ke vzdělání učitelů a <b>rozdílu mezi ovládáním ICT a ovládáním užití ICT</b>. Můžu stokrát umět napsat skvělý dokument ve Wordu apod., ale to neznamená, že si budu vědět rady s počítačem ve výuce. Osobně se domnívám, že řada školení pro učitele je špatně postavena. Školení typu "Užití interaktivní tabule v xxxx" jsou většinou o tom,<b> jak</b> udělat, aby písmenka byla barevná a ještě se hýbala, aby obrázek byl na správném místě a co nejkrásnější, ale nejsou o tom, <b>co</b> s tabulí dělat v hodině, aby to mělo smysl. Podle mé osobní zkušenosti učitelé chtějí metodiku nebo lépe poradit, jak jim vlastně technika pomůže. Třeba v případě interaktivních tabulí, jim vůbec nejde o to, aby příprava byla krásná, ale aby jim pomohla, aby děti zaktivizovala... A to se většinou nedozví. Tam je podle mne mezera ve vzdělávání učitelů, že školení jsou nasměrována na <i>ovládání ICT</i>, ale ne na jejich<i> užití. </i>A učitelé opravdu tápou. Naučili se sice všechna tlačítka ve Wordu (a teď jsou stejně jiná), ale nikdo jim neukázal, jak si efektivně připravit písemku. A tak bych mohla pokračovat.<br />
<br />
A <b>učitel bez technologií</b>? A proč ne? Neměli bychom se snažit využívat technologie všude a za každou cenu. Ani si nemyslím, že je nutně musí přímo v hodině využívat všichni učitelé. Osobně je využívam hodně a s dětmi dělám všechno možné (práci v jednom předmětu vedeme formou blogů, děláme multimediální postery či referáty formou videa apod.), ale pokud se to nehodí, tak máme klidně sérii hodin "papírových". Stejně tak myšlenkové mapy děláme vždy ručně, prostě mi to v našich podmínkách přijde smysluplnější.<br />
<br />
A to je asi nejdůležitější - <b>využívat technologie smysluplně</b>. Najít míru jejich využití, využívat je na správném místě správným způsobem. Osobně bojuji s velkým množství dostupných aplikací a výběrem té "správné". Občas se to nepovede, občas ano. Také mne sem tam svádí nějaká aplikace, kterou bych ráda ukázala a hledám její využití v hodinách. To asi není úplně správné a většinou se mi to vymstí, protože je to taková umělá konstrukce a to prostě nefunguje.<br />
<br />
<i>Doplnění</i><br />
<br />
Jedno zajímavé téma byla otázka<b> notebooků u 15-tiletých</b>. A že 40% není až tak mnoho. Určitě existuje celkem logické vysvětlení, že rodiče často čekají s nákupem až dítě odejde na střední školu, neboli až ho bude "potřebovat" a bude mít s 1.září nový stroj.<br />
Myslím, že nosit NB do běžné základní školy je zbytečně problematická záležitost. Nedávno jsem se o tom bavila s deváťáky, tak nějak čekají, že si pořídí notebooky a budou je používat místo sešitů s přechodem na SŠ. Prostě budou mít kompletně "paperless" školu. Jak by se chovali ve třídě, kde stojí na stolech notebooky, když o přestávce ji dovedou obrátit vzhůru nohama, to nevěděli. Na otázku, jak budou stíhat do PC zapisovat matematiku či chemii, odpověď taky neměli. Co budou dělat s nabíjením, taky neřešili. Že nosit noťas je těžší než pár sešitů jim taky nedošlo. Tablety k nám na vesnici ještě nedorazili, takže o nich nikdo ani neuvažoval.<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-8624735752107786772011-09-28T21:42:00.001+02:002011-09-29T22:11:34.416+02:00Týden druhý<div style="text-align: right;">
<b>Historie vzdělávání je bojem za překonání chyb. Není hříchem udělat chybu. Hříchem je neochota zkoumat svá přesvědčení a víra ve svou neomylnost. </b></div>
<div style="text-align: right;">
<b>Neil Postman</b>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Jedna z zajímavých poznatků tohoto týdne jsou vlastnosti síťové generace. S většinou se potkáváme určitě skoro každý den. Že naši žáci zvládnout poslouchat muziku, posílat smsky, komunikovat na FB a ještě nám tvrdí, že se přitom učí, nás asi nikoho nepřekvapí. A někteří to dokonce i zvládají. Když mám něco dělat já, tak víc jak dvě věci nezvládám. A to prý ženy zvládají víc věcí současně než muži :)<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Určitě pozitivní znaky jsou poslední položky seznamu. Využití<i> fantazie</i>,<i> práce s technologiemi</i> jsou mimořádná pozitiva. Přidala bych k nim i <i>propojenost</i> a <i>spolupráci</i>. Ve škole se snažíme o skupinovou práci, rozdělujeme do skupinek, práci nějakým způsobem řídíme, ale pokud spolupráce vzniká spontánně, pak je ještě hodnotnější. A prostředí dnešního internetu k ní přímo vybízí a poskytuje spoustu možností. Možná, že ta spolupráce není vždycky ta podle školních představ, ale určitě funguje. I další vlastnosti vlastnosti <a href="http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10639/">prostředí všudepřítomných technologi</a>í jsou víc než pozitivní. <i>Možnost ověřit své nápady a myšlenky na širokém okruhu lidí</i> je věc v jiném prostředí nepředstavitelná. Důkaz toho jsou i naše výstupy v tomto kurzu. Jak jinak bychom si je předávali? Jak jinak bychom se k nim vyjadřovali? <i>Množství a dostupnost dat </i>je něco, co možná síťová generace bere s absolutní samozřejmostí a vůbec je nenapadne, že by to mohlo být jinak. Ještě dodnes si pamatuji, jak jsem k sepsání diplomové práce potřebovala za hlubokého socialismu americkou literaturu a jaký to byl velký problém a velké množství žádanek. Dnes by to bylo tak snadné!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Na druhé straně ikonické vnímání už tak dobré není. Vnímat svět přes obrázky je určitě zajímavé, rychlé. Obrazy a obrázky nám dovolují se rychle přenést do jiných míst a do jiného času. To je v pořádku a často nezastupitelné. Bez obrazového doprovodu by byl zeměpis či dějepis plochý, nezajímavý.</div>
<div>
Ale kam až máme jít? Máme tomuto vnímání přizpůsobovat výuku? Práce s interaktivní tabulí nebo prezentací k tomu dost často svádí. V každé poučce o správné tvorbě se dočtete o malém počtu informací na jednom snímku a důležitosti správných obrázků. Takže se tomu klipovému vnímání přizpůsobujeme. Určitě mi už oponujete, že přece je to doplněk a mají učebnice. Souhlasím. Ale nestávají se i naše některé učebnice také "klipové"? Ve snaze zamezit biflování dat a jiných zbytečností jsou někdy texty minimalizovány na nejmenší možnou míru. A zkuste s nimi pracovat. </div>
<div>
Podívejte na učebnici dějepisu pro 8.ročník. Toto je celý text ke vzniku ČR. Když ponechám stranou hodnotu informací, představte si něco jako práci s textem, když skoro žádný není. Pak se divíme čtenářské "negramostnosti". Zbyla už prakticky jenom prezentace.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-np2xXfCfcMAQ0a6mI923jjlNx0gfetN0kDTjKB6GNID4dVRcQQG8Q4jwiFgPTkVPmbthi_rfyKqp4qgG4t2pjslgygg4DlIl6vt9UAdLsAQ0cmsrJbZJsplmsDTs_SaKxFCc1cM-cHI/s1600/cr1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="147" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-np2xXfCfcMAQ0a6mI923jjlNx0gfetN0kDTjKB6GNID4dVRcQQG8Q4jwiFgPTkVPmbthi_rfyKqp4qgG4t2pjslgygg4DlIl6vt9UAdLsAQ0cmsrJbZJsplmsDTs_SaKxFCc1cM-cHI/s320/cr1.png" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdkWCedY4dIfN8rbKcU41ITbcoFVDU53SgEEpNP1Xl7NO7NWuNPbPq0ARG4njHJ91TaJp0nHglCn6EWR8uVUc_lY6vAsRhUsxDSlF7G2h4dnmL-B7OTRHux8hrgZ57cI3wjQgrI_jFKc/s1600/cr2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="241" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdkWCedY4dIfN8rbKcU41ITbcoFVDU53SgEEpNP1Xl7NO7NWuNPbPq0ARG4njHJ91TaJp0nHglCn6EWR8uVUc_lY6vAsRhUsxDSlF7G2h4dnmL-B7OTRHux8hrgZ57cI3wjQgrI_jFKc/s320/cr2.png" width="320" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
V prostředí všudepřítomných technologií je<i> primárním zdrojem informací displej, u něhož je dominantním přístupem prohlížení obrázků</i>. (viz <a href="http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10639/">http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10639/</a>) a teď, co s tím. Ano, může s textem pracovat, opoznámkovat ho, jednoduše kopírovat. Ano, do jednoho stroje nacpu mnoho učebnic. Ale přece jenom stará dobrá papírová A4 mi často pro text přijde smysluplnější, často přehlednější. Na počítači pokud chci vidět větší část textu, tak je tak malý, že ho nepřečtu, když ho zvětší, tak zase roluji a nemám přehled o celém textu.<br />
<br />
A teď co s tím? Kam až máme jít, abych šli vstříc této generaci?<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<span class="diigoHighlight id_b9b6367ca77402b482afbd0d7ba5e87c type_0 green" style="background-color: #b2e57e; display: inline; font: inherit; position: relative; zoom: 1;"><span class="Apple-style-span" style="color: #202020; font-family: Arial, Tahoma, Verdana;"></span></span><br />
<br /></div>
</div>
Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-77488363642205690242011-09-23T20:24:00.004+02:002011-09-24T19:25:09.781+02:00Týden první<div style="text-align: right;"><b><i>Musíš běžet ze všech sil, abys zůstala na místě.</i></b></div><div style="text-align: right;"><b><i>L.Carroll</i></b></div><div style="text-align: right;"><b><i><br />
</i></b></div>Příprava blogu, opoznámkováni textu přímo na www stránce, ... to jsou věci a činnosti, ve kterých jsem si sebou (skoro) jista, ale jak mám pojmout teoretická východiska reformy školství? V tom okamžiku se dostávám na tenký led. Také jsem si přečetla a prohlédla příspěvky kolegů a každá má myšlenka mi přijde plytká a málo vznešená. Navíc mne napadají vlastně jenom otázky. Tak aspoň některé.<br />
<br />
Jedna z věcí, která mne zaujala jsou <a href="http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10667/">nové technologické standardy ISTE pro učitele</a>. Jednoduše a stručné formulované, přesto velmi rozsáhlé. Při jejich pročítání jsem si tak říkala, kdo z mého okolí by tyto standardy splňoval a zda bych je vůbec splňovala já sama. A to nejsou horkou novinkou! Například indikátor<i> "vyvíjejí technologiemi podporované vzdělávací prostředí, které umožňuje žákům uplatnit individualitu a aktivně ovlivňovat vlastní vzdělávací cíle, jejich dosažení i hodnocení úspěšnosti". </i>Co všechno si mám pod tím představit? A umím si vůbec něco představit? Jako první mne napadl e-learning. Připravím kurz a žáci samostatně pracují svým vlastním tempem, v kurzu použiji animace, odkazy, ... To asi splňuje obsah indikátoru. Ale nešlo by to jinak? Co třeba webové stránky?<br />
<i>(pozn. Přečtěte si pod článkem </i><i>komentář </i><i>od Lidky. Skvělý nápad!) </i><br />
<br />
A bude to tak i za rok či dva? V <a href="http://goo.gl/gi1U7">Miléniu</a> zazněla myšlenka, že do dvou let bude běžné prostředí 1:1. Co se změní? Předpokládám, že hodně. Zatím nemohu stoprocentně spoléhat, že žák má doma počítač, protože někteří je opravdu nemají. Ani nemohu spoléhat na to, že vždy budu mít možnost posadit celou třídu do počítačové učebny. Ale v prostředí 1:1 bude všechno jinak a pak se otevřou široké prostory pro uplatnění technologií. (Osobně mne jako černá můra straší celá správa sítě. To už není nic pro amatéry.)<br />
<br />
Jak na to budeme, my učitelé, připraveni? Mimochodem další indikátor je<i> "Věnují pozornost sebezdokonalování a profesionálnímu růstu". </i>Pokud budeme měřit počtem účastí na školení, tak to bude splňovat asi hodně veliké procento učitelů. Pokud se podíváme podrobněji na jednotlivé body, tak už to taková sláva nebude. Vyberu třeba<i> </i>tento bod - <i>zapojují se do činnosti místních i globálních odborných skupin za účelem osvojení nových metod využití technologií ve své práci. </i>Napadá mne i myšlenka, kolik takových skupin u nás je a jak je najít. A kolik lidí má zájem? Nemyslím teď žádné velké organizace, spíše neformální skupiny, kteří spolu sdílejí zkušenosti a poznatky. Kolik českých učitelů je na Twitteru? Kolik jich publikuje svoje zkušenosti? Porovnejte to s cizinou.<br />
<br />
Budou na to připraveni studenti z pedagogických fakult? Protože většina účastníků toho kurzu se k ICT dostala nějakou oklikou, ze zájmu a mnohokrát zaznělo "jsem samouk". Přestože na sobě pracujeme a snažíme se posunout dál, bylo by dobré, aby do škol přicházeli připraveni učitelé, kteři již patří mezi <i>technologické domorodce</i>. Ať už model jejich přípravy bude mít jakoukoli zkratku.<br />
<br />
Prostě samé otázky a žádné odpovědi.<br />
<br />
Snad jedna možná odpověď je v citátu<br />
<b><i>Je třeba žádat učitele, kteří jsou již připraveni pro 21. století. To dá impuls i organizacím vzdělávajícím učitele. Také je třeba změnit mzdovou politiku tak, aby nutila učitele zdokonalovat se v používání technologií. </i></b><br />
<i>Linda Roberts (ředitelka odboru vzdělávacích technologií, ministerstvo školství USA), 1996.</i><br />
I když za sebe si myslím, že jenom o penězích to není a nikdy ani nebude.Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-3609140960312585058.post-67988831035333472392011-09-22T07:07:00.000+02:002011-09-23T20:28:46.697+02:00Týden první - příprava<div style="text-align: right;"><b><i>Vždy se rád učím, ale ne vždy jsem rád učen. </i></b></div><div style="text-align: right;"><b><i>Winston Churchill (politik)</i></b></div><div style="text-align: right;"><b><i><br />
</i></b></div>Tento týden byl hlavně ve znamení změn. Nejdříve jsem hledala, kam umístit blog.<br />
Portál <a href="http://www.rvp.cz/">www.rvp.cz</a> jsem zamítla v první řadě, rozvíjím tam sice řadu aktivit, ale do blogu se mi nechce. Můj oblíbený <a href="http://posterous.com/">http://posterous.com</a> překopal celou administraci a těžko se s ní sžívám, tak jsem ho zavrhla taky. Pak jsem ze zásobníku vytáhla <a href="http://scriffon.com/Jitka_Rambouskov%C3%A1/1_t%C3%BDden">http://scriffon.com</a>, vyzkoušela ho, dokonce i nástřel článku jsem tu začala a teprve potom jsem si uvědomila, že se nedá komentovat. Tak jsem nakonec skončila zde, na <a href="http://blogspot.com/">blogspot.com</a>. Aspoň nějaká novinka, pro mne.<br />
<br />
Taky jsem rozhlásila termín středečního online setkání, kde to jen šlo, i budík na mobilu jsem si nastavila. A v jeho době jsem stěhovala tašky a kufry a krabice sto kilometrů daleko od pohodlí domova, aby dítě mohlo zahájit další akademický rok. Hodně mne to mrzelo, ale nedalo se nic dělat.<br />
<br />
Další změnou, kterou mi tento týden přinesl bylo používání zvýrazňování a poznámkových lístků v <a href="http://diigo.com/">Diigo.com</a>. Zatím jsem do něj ukládala pouze odkazy, ale tyhle služby mne míjely. Takže jsem si při pročítání materiálů zajímavé pasáže označovala přímo ve stránce a ještě semtam lepila lístečky se svými otázkami. V poslední době jsem ani neměla vlastně důvod, takhle stránky pročítat. Teď ho mám a tohle značkování je hodně šikovná věc.<br />
<br />
Také jsem se věnovala seznamování s kolegy z kurzu. Při prohlížení jejich profilů jsem objevila výborné materiály do dějepisu, který amatérský vyučuji, na adrese <a href="http://www.davidmikolas.cz/dejepis.html">http://www.davidmikolas.cz/</a>. Odkaz hned putoval do odkazů na <a href="http://diigo.com/">diigo </a>a ještě jsem ho poslala na <a href="http://twitter.com/">Twitter</a> a pro jistotu i na <a href="http://plus.google.com/">Google+</a>. Tímto moc děkuji.<br />
<br />
A proč tak dlouze a nezajímavě začínám? Protože toto jsou věci a činnosti, ve kterých jsem si sebou (skoro) jista, ale jak mám pojmout teoretická východiska reformy školství? V tom okamžiku se dostávám na tenký led. Navíc jsem si přečetla a prohlédla příspěvky kolegů a každá má myšlenka mi přijde plytká a málo vznešená. Navíc mne napadají vlastně jenom otázky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div>Jitka Rambouskováhttp://www.blogger.com/profile/05118880495525745991noreply@blogger.com5