Tak jsem z toho jelen

Budeme mít přestávky pětiminutové, desetiminutové nebo raději vůbec žádné? A je to tak důležité řešit?
Nejdřív se dozvíme, že budou přesně a pintlich dlouhé 5 minut. O několik hodin později, že můžou být deseti i pětiminutové, abychom se dozvěděli, že se vše ruší a pan ministr zasáhl a nechal vše, jak bylo.
Pak začínám pochybovat o svém zdravém rozumu. To špatně čtu? Nebo mám pochybovat o něčím jiném zdravém rozumu? Netroufnu si hodnotit, zde první zpráva vyšla od někoho z ministerstva nebo nějaký novinář zjednodušil  text vyhlášky, aby ho prostý lid pochopil a další to prostě opsali (ach, ta práce s informacemi).
Ale je to fakt tak důležité, aby z toho byla prakticky zpráva dne? Už jsem taky pětiminutovou přestávku zažila. Dojíždějící děti nestíhaly autobus, tak se jedna upravila. To se ale nelíbilo hygieně. A protože nikdo neposune autobusy, s délkou přestávky se taky nehne, tak dnes začínáme v 7:45. To je už pro hygienu OK. Podobné to bude na jiných školách, drobný posun by mnohé vyřešil mnohé velké problémy.
Musím se přiznat, že ta úplně první zpráva mne dost nadzvedla. Nařízená pětiminutová délka by byla vražedná, protože občas na přesun po škole je i těch 10 minut málo. Učitelé to znají, než dojdete z hodiny do sborovny už zase zvoní a vy máte už být o 2 patra výš. A to nemluvím o převlékání po tělocviku, úklidu cvičných kuchyní po vaření, poklizení třídy po výtvarce, vrácení třídy do původního vzhledu po "kruhu" apod.
Upřesnění, že pět minut je možných, ale ne nutných, mne docela uklidnilo. Školy získají možnost vyjít vstříc dětem, to je dobrá věc.
A ta poslední vrátila svět do normálu. Náš ministr-superman nás ochránil a nebezpečí svobodné volby opět nehrozí.
Teď ještě zbývá vyhlásit, že povinně začneme všichni v 8:00.

Týden poslední

Podklad pro závěrečnou prezentaci, který potřebuje slovní doprovod. Takže pokud vám nedává smysl, tak to není chyba.

Týden sedmý

Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.

John F. Kennedy

"Nesprávný" průhledný učitel
Někdy si tak člověk připadá ve třídě. Oči žáků jsou kamsi zahleděny a rozhodně to nejsem já. Hlavy určitě pracují, ale právě chroustají jiné informace než ty velké pravdy, které jim sděluji. Prostě nejsem tím uzlem, na který by žáci se napojili. Nevytváříme tu správnou vzdělávací síť. Tok informací je jednostranný a někde u uzlíků mých žáků je pořádně zašmodrchaný uzel, který ani nedovoluje mým slovům dostat se alespoň do jejich uši, o mozcích si ani netroufnu uvažovat. A to podlavicové využívání zakázaných mobilů je jenom snaha o vytvoření nějaké funkční sítě s někým, kdo mluví jejich jazykem a rozumí jim a nepoužívá nesmyslné pojmy typu "stanovíme podmínky" či "rozložíme jmenovatel podle vzorce". To je asi taková černá můra každého učitele, nicméně i to se někdy stává.

"Správný" průhledný učitel
To by měl být učitel ve virtuálním světě, na té velké světové pavučině. Trošku nespravedlivé, nemyslíte? Vždyť dnes identita na webu má často větší váhu než ta skutečná a my jako učitelé bychom ji měli budovat tak nějak napůl. Jak chytrá horákyně, trošku na síti být a trošku nebýt. Opravdu je to tanec mezi vejci. Když využívám sociální sítě, tak zanechávám svou digitální stopu. Když píšu blog, tak nesu svou kůži na trh. Navíc v blogu se často přidává kontakt právě na sociální sítě či Twitter nebo e-mail. Pod komentáře na jiných webech se podpisuji některým profilem. A vše se krásně propojuje. Měla bych si budovat své PLN a svou osobní značku a současně nebýt moc vidět. Mám se kvůli svým žákům schovávat?

A kam pustit žáky? Určitě ne do svého "intimního digitálního" soukromí, domů je také většinou běžně nezveme. Nenavštěvuji je u nich doma ani já a proto odolávám a pozvánky do přátel odmítám. Na mém profilu na FB opravdu není nic k vidění, ale spíš mám obavy, co uvidím v profilech žáků. Mám právo do nich nahlížet? Jistě dali mi, tak asi ano, ale přece jenom jsou nezletilí. Co budu dělat, když se zde dozvím informaci, která je nějaký způsobem problematická? Mám třeba sdělovat rodičům informace, které jsem se tímto způsobem dozvěděla? Neumím odpovědět a proto zbaběle odmítám. Ale nepůsobí to na ně dojmem, že jsem takový zaostalík? Nedávno jsme se bavili právě o FB a spol. a ukazovala jsem jim, jak fungují kruhy v G+. "Jé, pani učitelko, vy máte tak málo přátel?" Sice jsem to zahrála na notu, že tam mám jenom lidi, se kterými si mám co říct a nejsem sběratel, ale stejně jsem asi tak o řád klesla.

Na FB provozuji takříkajíc své alter-ego. A proč by měli moji žáci znát mé druhé já? Za to se někdy schovávám pokud není třeba nebo není vhodné používat správné jméno. Mají vědět, že i ta druhá paní se stejnými iniciálami jsem také já? Vlastně přemýšlím, jak jsem přišla k těm pozvánkám, když tam mám jiné jméno i jiný mail! Kde jsem se, proboha, prozradila? A jak to působí na mé žáky, když ví, že mám dvě "já"?  Můžou to pochopit tak, že někde něco vlastně tajím a tak trošku podvádím. Čím starší, tím lépe to pochopí, ale pro ty mladší, to může být problém.

Ono je hrozně těžké být průhledný. Aby to nebylo jednoduché, tak nakonec jsem ještě narazila na porovnání transparentnosti (průhlednosti) a anonymity a dozvím se, že "mít dvě identity je projevem nedostatku integrity". A co teď s tím?

Hhtp://mashable.com/ [online]. 2011 [cit. 2011-11-05]. Transparency vs. Anonymity: Where Do You Stand? [INFOGRAPHIC & POLL]. Dostupné z WWW: <http://mashable.com/2011/08/04/transparency-infographic/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+Mashable+%28Mashable%29>.

PS. Inspirovala jsem se jenom jedním malým střípkem z online setkání a také myšlenkami z probíhajícího chatu.

Týden šestý

K učení se toho, čeho je zapotřebí, se mi žádný věk nemůže zdát pozdní 

Aurelius Augustinus

Protože hodnocení je pro mne tou nejméně zajímavou částí mé práce, tak jsem k tématu tohoto týdne byla hodně skeptická. K použití testů v podobě, jaké nás patrně čeká, zůstávám skeptická nadále. Sestavit dobrý test je velmi těžké, sestavit dobrý pro plošné použití ještě těžší a něco z něj vyčíst je to úplně nejtěžší. Podle článků je vidět, že to není jednoduché nikde.

Loni jsem se na podzim účastnila ActivConference a vyzkoušela si zařízení ActivExpression. Tony Cann z nějakých 150 lidí v sále udělal jednu třídu a každý z nás dostal do ruky svůj "mobil". Přímo na jeho display se nám objevovalo zadání, odpovídali jsem klasicky výběr A, B, C ..., ale také jsem své odpovědi zapisovali přímo. A každý z nás pracoval svým tempem a po zodpovězení dostal další otázku. Občas jsme byli přerušeni, zařízení vypnuta a až za chvíli jsem mohli pokračovat. průběžně nám ukazoval grafy, jak kdo pracuje, do jakého levelu se dostal, u kterého příkladu právě je a kolik dělá chyb. Tehdy jsem si říkala, jak by to bylo fajn mít něco takové k dispozici. Ano, byla to propagační show, ano, předvádějící byl úžasný a ani angličtina nevadila, ale ten výsledek, ten přehled kdo a co dělá, to by bylo stejně skvělé i přímo ve třídě. Mimochodem se zmínil, že na tento způsob hodnocení podle levelů v současnosti v Anglii přecházejí.

Tady vidím pro sebe velký prostor a neprobádanou oblast. Přestože technologie využívám hodně, tak v hodnocení zůstávám naprosto tradiční. Vidět postup a zlepšování žáka a hodnotit podle něj, by bylo určitě dobrá cesta.

V článku zaznělo Čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit, aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď. Pořád mi vrtá hlavou, jak konkrétně se pozná zlepšení žáka. Jak poznám, jak se žák zlepšil mezi třeba 6. a 7. třídou, když v každé je jiný obsah učiva? Vždyť v šestce třeba jde především o aritmetiku, se kterou Anička nemá potíže, v sedmičce se ztratí v geometrii a v osmičce už algebru pobere jen s velkými obtížemi. Jak se má Anička zlepšit? A takových je! Během druhého stupně mají prostě známky klesající tendenci a asi bych přišla o práci hodně rychle.Nebo se testují stále stejné věci?

Jak poznám zlepšení žáka při měnící se látce, to je pro mne zatím záhadou. Nebo jsem něco špatně pochopila?

Clipart ETC [online]. 28.10.2011 [cit. 2011-10-28]. School. Dostupné z WWW: <http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif>.

Týden pátý

Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.
J.A.Komenský

Už mnohokrát se v příspěvcích kurzu objevil citát z Alenky. O tom, jak musíme rychle běžet, abychom aspoň zůstali na místě. Když člověk běží sám, tak třeba neběží tak rychle, jak by běžel s vodičem či jel v peletonu. Nebo aspoň potřebuje diváky u trati, kteří mu fandí. Proto také zazněla slova o osamělosti na škole, o hledání průvodce,... 

Ano, pokud člověk nemá spřízněnou duši, tak se mu vpřed pohybuje hůř. Občas potřebuje povzbudit či popostrčit. Potřebuje vědět, že podobně smýšlí i někdo jiný, že někdo si s ním vymění zkušenosti, že ho někdo vyslechne. Ale kde hledat, když není fyzicky nablízku?

Pokud začnete vyhledávat učitelské blogy, tak určitě najdete stovky zahraničních, českých hrstku. A to ještě píšou o nepochopení od společnosti, od rodičů a jak nám ostatní závidí prázdniny. To asi pro PLN není to podstatné a ani mne nebaví podobné blogy číst. Pak jsou tu ještě "šílenci" v dobrém smyslu slova, co publikují své materiály, aby je zpřístupnili žákům či kolegům. Ale snad nikdo nepíše o způsobu práce, o tom, jak probíhají hodiny. Opět jsme u toho, že je CO a chybí JAK. Na anglicky psaných stránkách najdu sice spoustu inspirace, ale přece jenom naše školství je trošku odlišné a moje angličtina chabá. Ráda bych pročítala i blogy svých českých kolegů. Kde a jak je najdu?

Sociální sítě jsou zdrojem informací, to asi každý odsouhlasí. Jak mám najít české učitele? Musím se přiznat, že jsem nepřišla na chuť FB, ale myslím, že bych nějaký učitelský hledala horkoťažko. Na Twitteru existuje spousta hastagů, ale opět pro angličtinu. Hledám, čtu, přijímám, ale český by nebyl? Tady byl -  #pepous, ale to je málo, ne? Nebo mi poradíte?

Weby pro učitele, aby člověk prstíčkem pohledal. Mimo portálu http://www.rvp.cz skoro jiný nenajdete. Nebo jinde můžete najít diskuse či wiki tvořenou učiteli? Ostatní pedagogické weby jsou spíše internetovými novinami či časopisy, ale ne místem pro výměnu zkušeností. Na nich by mojí kolegové z kurzu žádný blog nezaložili. 

Takže vytvořit si vlastní PLN v českých podmínkách pro českého učitele není úplně jednoduchý úkol. Jak hledat a kde najít? Víte to? Čtečku mám plnou blogů a webů, Twitter na mne chrlí odkazy, ale strašně málo českých. A to mi moc chybí.

Dnes už ani nevím jak, ale podařilo se mi  přimotat se do skupiny učitelů, kteří jsou ochotni sdílet své radosti i starosti, své zkušenosti, poradí a nebojí se požádat o radu. Jsou z různých míst po republice, z různých typů škol. Některé znám pouze přes jejich avatary, některé jsem již poznala a představovala jsem se dovětkem, že jsem "ten trpaslík". Scházíme se pravidelně v prostředí GoogleWave a probíráme různá témata. Stává se mi, že si říkám o tématu, že pro mne a-b-s-o-l-u-t-n-ě není a ukáže se jako velmi zajímavé. Podobná skupina lidí se průběžné schází i v G+. Několik z nás využívá i Twitter. 

Měla jsem štěstí, že jsem je potkala a mám takovou PPLN (osobní osobní vzdělávací síť) - zdroje z internetu doplněné o konkrétní lidi. Jsem za to moc ráda, protože takhle se nějak držím v peletonu a aspoň šlapu na místě. Ale stejně ráda bych svou osobní síť rozšířila o další blogy, twitty, kruhy a lidi.

Mám naději?

Clipart ETC [online]. 18.10.2011 [cit. 2011-10-18]. Two Men Running with Bowl & Pipe. Dostupné z WWW: <http://etc.usf.edu/clipart/69600/69650/69650_men-run_md.gif>.

Týden čtvrtý

Lidé se cítí pohodlněji se starými problémy než s jejich novými řešeními. 

John C. Maxwell

Mám v současnosti deváťáky a jsou to takoví obětní beránci. Jejich šílená učitelka si pořád vymýšlí nějaké novoty a nutí je do dalších a dalších programů a ještě chce, aby výsledky odevzdávali a nedejbože, i publikovali. A když je hodně zákeřná, tak ještě chce někdy i komentáře. A k dovršení jejich neštěstí si ode mne skoro neodpočinou, protože se mi letos u nich daří učit opravdu hodně hodin. To, co je normálně problematické, ty různé výměny hodin a prolínání předmětů, zvládnu vlastně sama. Tak kombinujeme občanku s dějepisem a informatikou a občas nevíme, co vlastně máme. Mimo to mám ještě matiku a "svět práce".

Poslední předmět, pokud nevíte, se týká volby povolání. Takže se seznamujeme s možnostmi studia, se svými schopnostmi,... Za sebe musím říct, že ho neučím s velkým nadšením, tak si ho pro sebe upravuju, aby mne bavil. Není to úplně předmět, kde bychom sedli a psali poznámky. Proč taky? Na druhou stranu sem tam něco písemného by odevzdat měli. S každou třídou už pár let používám nějaký web a na něj ukládají své výtvory, s lepšími či horšími výsledky. Letos už je to čtvrtý podobný.  Pro tuto třídu jsem zvolila prostředí http://kidblog.org. Jako učitel provedu registraci třídy, založím účty pro žáky a každý žák má své přihlášení a získá především svůj vlastní blog. Systém jede na Wordpressu a přestože je v angličtině, tak nejsou problémy. Jak vypadá web reálně se můžete podívat na http://kidblog.org/Cko/.

A co všechno jsme zatím na web dali? Můžete se podívat do blogu označeného J.R. Tam umísťuji všechna zadání.  Nejdřív psali krátké klasické články a učili se s prostředím pracovat. Zkusili i komentovat, ale s komentáři je ještě horší práce než s vlastním článkem. Potkat nějaký slušný je někdy zázrak. Některé články psali vlastními slovy, některé byly o vyhledávání informací na webu.

Taky jsme vyzkoušeli aplikaci Wordle, kde vytvářeli vlastní "mrak" o svém vybraném povolání a jeho charakteristice. Mimo prohnání malých šedivých buněk a trošky vkusu, vyzkoušeli práci s vložením html kódu do svého článku.

Další na řadě byly myšlenkové mapy. Nebyly pro ně žádným překvapením, pracujeme s nimi vcelku běžně. Jenom moc nepoužívám pojem myšlenková mapa, ale důvěrně jim říkáme "pavouci". Dělali jsme letos ve Světě práce dvě. K oběma jsme využili učebnici, aby si taky někdy něco přečetli. Jednu malovali hezky ručně, tu jsme dělali napůl společně, napůl samostatně. Ta byla na rozehřátí. Pak jsme se zaregistrovali na spiderscribe.net a naučili se je dělat online. Abych byla upřímná, tak zrovna tahle mapa do Světa práce, byla taková spíš na vyzkoušení, protože to "důležité" využití pak bylo v dějepise. To je to ideální prolínání předmětů :) Nicméně kromě přemýšlení u vlastní tvorby, přibyl i export obrázku a jeho vložení do článku.

Zatím poslední práce byla vyhledávání informací na webu, protože přijímací řízení se blíží hledali data dnů otevřených dveří na středních školách kam míří. Tentokrát odevzdali požadované informace přes webový formulář od strýčka Gůgla. Ani to pro ně není novinka, protože mi takto odevzdávají adresy třeba svých glogů na Edu.Glogsteru do dějepisu.

Do ledna je ještě pár vyučovacích hodin čas, tak už mám nachystány další věci. Odevzdání životopisu v pdf, to spojíme s informatikou. Založíme firmu a budeme ji propagovat, takže nějaký web, asi bude stačit http://central.ly. Nějaký inzerát vydáme. Ono se ještě něco najde a zaměstnám je. Možná že ani video by nebylo špatné. A to si představte, že je mám ještě na další předměty a máme i třídní web. Chudáci!

Jenom nevím, kam až saháme v pyramidě Bloomovy taxonomie. Přes všechnu snahu mám někdy pocit, že se potácíme snad ještě v nějakém podzemí.

Clipart ETC [online]. 12.10.2011 [cit. 2011-10-12]. Boy & Girl Looking at Crab. Dostupné z WWW: <http://etc.usf.edu/clipart/63600/63681/63681_look@crab.htm>

 PS. Fiktivní firmu a inzeráty děláme každý rok a semtam mi přijde mail z dotazem, zda je místo uklízečky ještě volné. Tazatelům nevadí ani 3 roky staré datum, ani nadpis v hlavičce je to školní web. Na té špatné čtenářské gramotnosti něco bude.

Týden třetí

Nejsem dost mladý na to, abych věděl všechno.

Oscar Wilde

Hrát či nehrát, to je to, oč tu běží... taková hamletovská otázka. A kam s tím? Podobně se ptal  pán moudřejší než já a taky nevěděl.

Protože jsem sama takový zastydlý hráč a hraji s počítačem maximálně karty (je doma jediný, kdo je se mnou hraje) a skládám různé barevné kostičky v různých variantách, tak těžko hledám odpověď. Osobně potřebuji, aby hra šla rychle kupředu. Představa, že se ke hře vracím dny a týdny mne vůbec neláká (vyzkoušela jsem si to). Pak těžko mohu předávat dál nadšení pro strategie, což asi jsou hry, které by měly smysl. Učit hrou a hru asi potřebuje víc než podrobné seznámení s návodem, tady to bez nadšení nepůjde. V tomto případě se mi nedostává

Pokud sleduji žáky v době volného přístupu v počítačům, tak si ale právě strategie pouštějí. A staví své vesnice, obchodují mezi sebou či posílají na sebe vojáky. Nedávno jsem viděla i nějaké budování vesmírných základen a dokonce to byla víceméně textová hra, grafiky pomálu a žák 7.třídy byl nadšený, když mi ji vysvětloval. Budu jim muset ještě více nahlížet přes rameno a nechat se poučit.

Kdyby měla nějaká hra vzniknout podle mého požadavku, tak by musela být určitě online, aby mohli žáci pokračovat i doma. A s nějakou registrací třídy a žáků, abych měla nějaký přehled a mohla nastavit zapomenutá hesla. Spolupráce mezi žáky by taky stála za úvahu.

Ale kam s ní? A co já s ní? Takže asi ještě dost dlouho zůstanu u drobných flashovek na procvičování matiky. Nadále budeme používat domina a jiné skládačky v papírové podobě a na Matematico taky počítače nepotřebujeme. Ještě  někoho nalákat na Abaku, tak jsem spokojená.

Http://etc.usf.edu/ [online]. 2009 [cit. 2011-10-05]. Clipart ETC. Dostupné z WWW: <http://etc.usf.edu/clipart/44400/44407/44407_number_game.htm>.

PS. Jak během týdne procházím příspěvky a pročítám je, tak mám pocit, že každý asi chápeme hru ve výuce různě. Co je procvičování (byť s hravými prvky) a co je hra? Myslím, že těžko můžeme srovnávat Horolezce a SimCity. Ze středečního setkání jsem nabyla dojmu, že v tomto tématu jde především o rozsáhlé hry. Protože "ty druhé" pokládám za naprosto normální záležitost při výuce.
Asi jsem si špatně vyložila téma. Takže kdybych svůj příspěvek psala dnes, napsala bych ho trošku jinak.