K učení se toho, čeho je zapotřebí, se mi žádný věk nemůže zdát pozdní
Aurelius Augustinus
Protože hodnocení je pro mne tou nejméně zajímavou částí mé práce, tak jsem k tématu tohoto týdne byla hodně skeptická. K použití testů v podobě, jaké nás patrně čeká, zůstávám skeptická nadále. Sestavit dobrý test je velmi těžké, sestavit dobrý pro plošné použití ještě těžší a něco z něj vyčíst je to úplně nejtěžší. Podle článků je vidět, že to není jednoduché nikde.
Loni jsem se na podzim účastnila ActivConference a vyzkoušela si zařízení ActivExpression. Tony Cann z nějakých 150 lidí v sále udělal jednu třídu a každý z nás dostal do ruky svůj "mobil". Přímo na jeho display se nám objevovalo zadání, odpovídali jsem klasicky výběr A, B, C ..., ale také jsem své odpovědi zapisovali přímo. A každý z nás pracoval svým tempem a po zodpovězení dostal další otázku. Občas jsme byli přerušeni, zařízení vypnuta a až za chvíli jsem mohli pokračovat. průběžně nám ukazoval grafy, jak kdo pracuje, do jakého levelu se dostal, u kterého příkladu právě je a kolik dělá chyb. Tehdy jsem si říkala, jak by to bylo fajn mít něco takové k dispozici. Ano, byla to propagační show, ano, předvádějící byl úžasný a ani angličtina nevadila, ale ten výsledek, ten přehled kdo a co dělá, to by bylo stejně skvělé i přímo ve třídě. Mimochodem se zmínil, že na tento způsob hodnocení podle levelů v současnosti v Anglii přecházejí.
Tady vidím pro sebe velký prostor a neprobádanou oblast. Přestože technologie využívám hodně, tak v hodnocení zůstávám naprosto tradiční. Vidět postup a zlepšování žáka a hodnotit podle něj, by bylo určitě dobrá cesta.
V článku zaznělo Čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit, aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď. Pořád mi vrtá hlavou, jak konkrétně se pozná zlepšení žáka. Jak poznám, jak se žák zlepšil mezi třeba 6. a 7. třídou, když v každé je jiný obsah učiva? Vždyť v šestce třeba jde především o aritmetiku, se kterou Anička nemá potíže, v sedmičce se ztratí v geometrii a v osmičce už algebru pobere jen s velkými obtížemi. Jak se má Anička zlepšit? A takových je! Během druhého stupně mají prostě známky klesající tendenci a asi bych přišla o práci hodně rychle.Nebo se testují stále stejné věci?
Jak poznám zlepšení žáka při měnící se látce, to je pro mne zatím záhadou. Nebo jsem něco špatně pochopila?
Clipart ETC [online]. 28.10.2011 [cit. 2011-10-28]. School. Dostupné z WWW: <http://etc.usf.edu/clipart/21900/21916/school_21916_md.gif>.
"Jak poznám zlepšení žáka při měnící se látce, to je pro mne zatím záhadou." - právě proto je sestavování hodnotících testů velmi obtížné a pro mě též záhadné:). Nicméně půjde nejspíš o hodnocení obecných schopností - já to chápu tak, že se nehodnotí, co žák zvládá, ale jak to zvládá - v matematice možná půjde o zaběhání základních schopností, aby žák mohl později počítat složitější úlohy - třebas nové složitější úlohy nezvládne spočítat, ale v hodnocení se prokáže, že jej učitel zlepšil v oblasti těch základních (násobilka?) schopností. Ve studijních materiálech se přitom mluví hlavně o hodnocení faktických znalostí - kolik nového toho žák umí a myslím, že správně se poukazuje na možná rizika, ale v případě správné aplikace i na možné výhody. Pořád mám ale pocit, že cíle zavádění takových hodnotících nástrojů jsou prostě manažerské - tedy jak ukázat kdo je lepší, kdo horší a nebo, že to tak celé skončí ač původní vize jsou "sebeotevřenější". Kolega Brdička proto mluví o podmínkách, které je nutné dodržet, aby to mělo nějaký smysl. Nedávno na mě apeloval kolega v kabinetě, že moji žáci nevědí, kdy došlo k Rakousko-Uherskému vyrovnání, sám je vyhlášeným připravovatelem na různé OSP testy - jsme zase u otázky, co považovat za nutné penzum znalostí, které má student v hlavě a co lze považovat za "zbytečné" dohledatelné. Velmi mě proto zaujal článek http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14259/JAK-GOOGLE-OVLIVNUJE-NASI-PAMET.html. Osobně jsem radikální - vůbec nejlepší by bylo, kdybych se žáka zeptal, kdy došlo k Rakousko-Uherskému vyrovnání, on mi řekl, že si to najde na wikipedii a já bych po něm chtěl, aby sestavil myšlenkovou mapu příčin, okolních mezinárodních vztahů, válek a důsledků z informací, které dále na wikipedii, internetu a knihách získá a on by to fakt dokázal - samozřejmě v nějakém čase, prostředí, smyslem a svedl by to za mě odvykládat ostatním. To se ostatně snažíme asi dělat všichni a je to legrace - ne jen pro mě, ale hlavně pro žáky. Hodnotit by se tedy určitě mělo zda-li toto v nějaké míře svede, ale jinak nejsem schopen příliš poradit, hodnocení se snažím stále vyvíjet - píši to v každém ročním sebehodnocení. Ještě jsem si vzpomněl, že mě ničí knížky v kabinetech - proč nejsou ve třídách? Jsou tu samozřejmě rizika krádeže, poničení, ale bez rizik je nuda učit:) I toto by se mělo hodnotit - jak jsou knihy ve školách poničeny častým používáním. Plánuji na to, podle jedné rozhlasové hry, založit firmu - za běžné prolistování a zohýbání rohů standard tarif, za podtržení či zvýraznění určitých pasáží příplatek a pro zájemce gold tarif se skvrnami od kávy. Takhle by to celé asi skončit nemělo:) Omlouvám se za zmatek v textu, snad jsem byl trochu srozumitelný a děkuji za váš příspěvek.
OdpovědětVymazatMartin Vonášek
Také si osobně moc nedovedu předsdtavit to zjišťování "přidané hodnoty" i když vím, že třeba Scio to ve výsledcích testování uvádí...
OdpovědětVymazat(ale jak to zjišťuji?)
Přesně tak, jak píše Martin Vonášekk, by asi výuka v době informačních technologií měla vypadat. Čili měli bychom se pohybovat a od žáků vyžadovat vyšší patra Blooma...
A k těm knihám ve třídě... Ještě se žádná neztratila, někdy bývají vypůjčeny a už hodně jsme jich museli slepit :-)
Je to rozhodně zajímavé téma. Souhlasím s vámi všemi, také hodnotím (zejména známkami) nerada a princip s přidanou hodnotou taky nechápu. S Aničkou to bude pokračovat tak, že se všechno doučí, dostane k nám na gympl a protože se třeba v prváku bude opakovat bude zvládat dobře, pak se ale nešťastně zamiluje, doma se jí pohádají rodiče a navíc si zařídí brigádu, aby měla na módní botičky a i kdyby se až do maturity učilo totéž, nemusí se její výsledky zlepšovat ani kdyby jí učil Jan Amos.
OdpovědětVymazatScio to má trochu jednoduší, netestuje totiž látku, ale spíše buď "studijní předpoklady" nebo "klíčové dovednosti" částečně to tedy je schopnost se učit a ta by se zlepšovat mohla.Jestli se ale podle toho pozná kvalita učitele velmi pochybuji.
I v tom příkladu z USA se testují srovnatelné věci - čtení a nějaká jednoduchá matematika. Zlepšování by mělo být samozřejmé, není-li, je to na učitele. Detaily samozřejmě neznám.
OdpovědětVymazat