Týden druhý (na druhý pokus)

Většina výukových programů se snaží řešit problematiku, kterou jsme již dávno schopni vyřešit bez technologií. Jen zřídka dělá program něco jiného … 

Schwartz 1997

Aktivně jsem začala smolit svůj příspěvek už na začátku týdne po prostudování materiálů. Původní idea byla, že ho po středeční přednášce doladím. Nakonec začnu znovu a jinak. Během přednášky doc.Zounka jsem si psala takové výkřiky, abych se měla něčeho chytit a některé zkusím okomentovat.

Předpokládám, že čas e-knih přijde s tablety. Ty si dovedu představit na lavicích místo učebnic nebo i místo sešitů. Na to už se přímo těším, i když bych je určitě kombinovala se starým dobrým papírem. Problém je stejný jako se slepicí a vejcem. Co bude dřív? E-učebnice pro školy? Kdo by je dělal, když nejsou tablety. Nebo mají být dříve tablety? Kdo by je kupoval, když nejsou e-učebnice. A kdo ten kruh přetne? Docela mne zarazilo, že ani v prostředí VŠ nic podobného nefunguje.

Dalším e, které mne zaujalo je e-portfolio. Zatím se, myslím, dost trápíme s portfoliem jako takovým. (mimochodem - kolik učitelů ho aktivně buduje? Své či žákovské?)  A jak na něj v elektronické podobě? Osobně vůbec nevím, kudy do toho.

Další z čísel  bylo o počtu 91% PC v počítačových učebnách. Máme také 2 učebny na výuku.  Počítačová učebna je zcela určitě potřeba. Měli jsem i počítače po jednotlivých třídách, které jsme ale zrušili, protože se ukázalo, že je vlastně využívají pouze děti o přestávkách a ještě na hry či mail a žádný jiný přínos nemají.  Pak jsem měli dvě hnízda po šesti počítačích ve dvou učebnách. V jedné funguje dosud, protože v této třídě učí učitelé, kteří je dovedou využívat. V druhé třídě jsem je museli zrušit, protože zde převážně kolegyně "odkládala" nepohodlné žáky, aby měla klid a podle toho počítače dopadly. A co je tedy nejdůležitější? Jsou potřeba učitelé, kteří je umí využít. Pár počítačů ve třídě, to není o frontální výuce, to je o projektech, o skupinové práci, o individuálním přístupu, ... prostě o změně v myšlení a změně výuky.

A tím se vracím ke vzdělání učitelů a rozdílu mezi ovládáním ICT a ovládáním užití ICT. Můžu stokrát umět napsat skvělý dokument ve Wordu apod., ale to neznamená, že si budu vědět rady s počítačem ve výuce. Osobně se domnívám, že řada školení pro učitele je špatně postavena. Školení typu "Užití interaktivní tabule v xxxx" jsou většinou o tom, jak udělat, aby písmenka byla barevná a ještě se hýbala, aby obrázek byl na správném místě a co nejkrásnější, ale nejsou o tom, co s tabulí dělat v hodině, aby to mělo smysl. Podle mé osobní zkušenosti učitelé chtějí metodiku nebo lépe poradit, jak jim vlastně technika pomůže. Třeba v případě interaktivních tabulí, jim vůbec nejde o to, aby příprava byla krásná, ale aby jim pomohla, aby děti zaktivizovala... A to se většinou nedozví. Tam je podle mne mezera ve vzdělávání učitelů, že školení jsou nasměrována na ovládání ICT, ale ne na jejich užití. A učitelé opravdu tápou. Naučili se sice všechna tlačítka ve Wordu (a teď jsou stejně jiná), ale nikdo jim neukázal, jak si efektivně připravit písemku. A tak bych mohla pokračovat.

A učitel bez technologií? A proč ne? Neměli bychom se snažit využívat technologie všude a za každou cenu. Ani si nemyslím, že je nutně musí přímo v hodině využívat všichni učitelé. Osobně je využívam hodně a s dětmi dělám všechno možné (práci v jednom předmětu vedeme formou blogů, děláme multimediální postery či referáty formou videa apod.), ale pokud se to nehodí, tak máme klidně sérii hodin "papírových". Stejně tak myšlenkové mapy děláme vždy ručně, prostě mi to v našich podmínkách přijde smysluplnější.

A to je asi nejdůležitější - využívat technologie smysluplně. Najít míru jejich využití, využívat je na správném místě správným způsobem. Osobně bojuji s velkým množství dostupných aplikací a výběrem té "správné". Občas se to nepovede, občas ano. Také mne sem tam svádí nějaká aplikace, kterou bych ráda ukázala a hledám její využití v hodinách. To asi není úplně správné a většinou se mi to vymstí, protože je to taková umělá konstrukce a to prostě nefunguje.

Doplnění

Jedno zajímavé téma  byla otázka notebooků u 15-tiletých. A že 40% není až tak mnoho. Určitě existuje celkem logické vysvětlení, že rodiče často čekají s nákupem až dítě odejde na střední školu, neboli až ho bude "potřebovat" a bude mít s 1.září nový stroj.
Myslím, že nosit NB do běžné základní školy je zbytečně problematická záležitost. Nedávno jsem se o tom bavila s deváťáky, tak nějak čekají, že si pořídí notebooky a budou je používat místo sešitů s přechodem na SŠ. Prostě budou mít kompletně "paperless" školu. Jak by se chovali ve třídě, kde stojí na stolech notebooky, když o přestávce ji dovedou obrátit vzhůru nohama, to nevěděli. Na otázku, jak budou stíhat do PC zapisovat matematiku či chemii, odpověď taky neměli. Co budou dělat s nabíjením, taky neřešili. Že nosit noťas je těžší než pár sešitů jim taky nedošlo. Tablety k nám na vesnici ještě nedorazili, takže o nich nikdo ani neuvažoval.

Týden druhý

Historie vzdělávání je bojem za překonání chyb. Není hříchem udělat chybu. Hříchem je neochota zkoumat svá přesvědčení a víra ve svou neomylnost.  

Neil Postman

Jedna z zajímavých poznatků tohoto týdne jsou vlastnosti síťové generace. S většinou se potkáváme určitě skoro každý den. Že naši žáci zvládnout poslouchat muziku, posílat smsky, komunikovat na FB a ještě nám tvrdí, že se přitom učí, nás asi nikoho nepřekvapí. A někteří to dokonce i zvládají. Když mám něco dělat já, tak víc jak dvě věci nezvládám. A to prý ženy zvládají víc věcí současně než muži :)

Určitě pozitivní znaky jsou poslední položky seznamu. Využití fantazie, práce s technologiemi jsou mimořádná pozitiva. Přidala bych k nim i propojenost a spolupráci. Ve škole se snažíme o skupinovou práci, rozdělujeme do skupinek, práci nějakým způsobem řídíme, ale pokud spolupráce vzniká spontánně, pak je ještě hodnotnější. A prostředí dnešního internetu k ní přímo vybízí a poskytuje spoustu možností. Možná, že ta spolupráce není vždycky ta podle školních představ, ale určitě funguje. I další vlastnosti vlastnosti prostředí všudepřítomných technologií jsou víc než pozitivní. Možnost ověřit své nápady a myšlenky na širokém okruhu lidí je věc v jiném prostředí nepředstavitelná. Důkaz toho jsou i naše výstupy v tomto kurzu. Jak jinak bychom si je předávali? Jak jinak bychom se k nim vyjadřovali? Množství a dostupnost dat je něco, co možná síťová generace bere s absolutní samozřejmostí a vůbec je nenapadne, že by to mohlo být jinak. Ještě dodnes si pamatuji, jak jsem k sepsání diplomové práce potřebovala za hlubokého socialismu americkou literaturu a jaký to byl velký problém a velké množství žádanek. Dnes by to bylo tak snadné!

Na druhé straně ikonické vnímání už tak dobré není. Vnímat svět přes obrázky je určitě zajímavé, rychlé. Obrazy a obrázky nám dovolují se rychle přenést do jiných míst a do jiného času. To je v pořádku a často nezastupitelné. Bez obrazového doprovodu by byl zeměpis či dějepis plochý, nezajímavý.

Ale kam až máme jít? Máme tomuto vnímání přizpůsobovat výuku? Práce s interaktivní tabulí nebo prezentací k tomu dost často svádí. V každé poučce o správné tvorbě se dočtete o malém počtu informací na jednom snímku a důležitosti správných obrázků. Takže se tomu klipovému vnímání přizpůsobujeme. Určitě mi už oponujete, že přece je to doplněk a mají učebnice. Souhlasím. Ale nestávají se i naše některé učebnice také "klipové"? Ve snaze zamezit biflování dat a jiných zbytečností jsou někdy texty minimalizovány na nejmenší možnou míru. A zkuste s nimi pracovat. 

Podívejte na učebnici dějepisu pro 8.ročník. Toto je celý text ke vzniku ČR. Když ponechám stranou hodnotu informací, představte si něco jako práci s textem, když skoro žádný není. Pak se divíme čtenářské "negramostnosti". Zbyla už prakticky jenom prezentace.

V prostředí všudepřítomných technologií je primárním zdrojem informací displej, u něhož je dominantním přístupem prohlížení obrázků. (viz http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10639/) a teď, co s tím. Ano, může s textem pracovat, opoznámkovat ho, jednoduše kopírovat. Ano, do jednoho stroje nacpu mnoho učebnic. Ale přece jenom stará dobrá papírová A4 mi často pro text přijde smysluplnější, často přehlednější. Na počítači pokud chci vidět větší část textu, tak je tak malý, že ho nepřečtu, když ho zvětší, tak zase roluji a nemám přehled o celém textu.

A teď co s tím? Kam až máme jít, abych šli vstříc této generaci?

Týden první

Musíš běžet ze všech sil, abys zůstala na místě.

L.Carroll

Příprava blogu, opoznámkováni textu přímo na www stránce, ... to jsou věci a činnosti, ve kterých jsem si sebou (skoro) jista, ale jak mám pojmout teoretická východiska reformy školství? V tom okamžiku se dostávám na tenký led. Také jsem si přečetla a prohlédla příspěvky kolegů a  každá má myšlenka mi přijde plytká a málo vznešená. Navíc mne napadají vlastně jenom otázky. Tak aspoň některé.

Jedna z věcí, která mne zaujala jsou nové technologické standardy ISTE pro učitele. Jednoduše a stručné formulované, přesto velmi rozsáhlé. Při jejich pročítání jsem si tak říkala, kdo z mého okolí by tyto standardy splňoval a zda bych je vůbec splňovala já sama. A to nejsou horkou novinkou! Například indikátor "vyvíjejí technologiemi podporované vzdělávací prostředí, které umožňuje žákům uplatnit individualitu a aktivně ovlivňovat vlastní vzdělávací cíle, jejich dosažení i hodnocení úspěšnosti". Co všechno si mám pod tím představit? A umím si vůbec něco představit? Jako první mne napadl e-learning. Připravím kurz a žáci samostatně pracují svým vlastním tempem, v kurzu použiji animace, odkazy, ... To asi splňuje obsah indikátoru. Ale nešlo by to jinak?  Co třeba webové stránky?
(pozn. Přečtěte si pod článkem komentář od Lidky. Skvělý nápad!) 

A bude to tak i za rok či dva? V Miléniu zazněla myšlenka, že do dvou let bude běžné prostředí 1:1. Co se změní? Předpokládám, že hodně. Zatím nemohu stoprocentně spoléhat, že žák má doma počítač, protože někteří je opravdu nemají. Ani nemohu spoléhat na to, že vždy budu mít možnost posadit celou třídu do počítačové učebny. Ale v prostředí 1:1 bude všechno jinak a pak se otevřou široké prostory pro uplatnění technologií. (Osobně mne jako černá můra straší celá správa sítě. To už není nic pro amatéry.)

Jak na to budeme, my učitelé, připraveni? Mimochodem další indikátor je "Věnují pozornost sebezdokonalování a profesionálnímu růstu". Pokud budeme měřit počtem účastí na školení, tak to bude splňovat asi hodně veliké procento učitelů. Pokud se podíváme podrobněji na jednotlivé body, tak už to taková sláva nebude. Vyberu třeba tento bod - zapojují se do činnosti místních i globálních odborných skupin za účelem osvojení nových metod využití technologií ve své práci. Napadá mne i myšlenka, kolik takových skupin u nás je a jak je najít. A kolik lidí má zájem? Nemyslím teď žádné velké organizace, spíše neformální skupiny, kteří spolu sdílejí zkušenosti a poznatky. Kolik českých učitelů je na Twitteru? Kolik jich publikuje svoje zkušenosti? Porovnejte to s cizinou.

Budou na to připraveni studenti z pedagogických fakult? Protože většina účastníků toho kurzu se k ICT dostala nějakou oklikou, ze zájmu a mnohokrát zaznělo "jsem samouk". Přestože na sobě pracujeme a snažíme se posunout dál, bylo by dobré, aby do škol přicházeli připraveni učitelé, kteři již patří mezi technologické domorodce. Ať už model jejich přípravy bude mít jakoukoli zkratku.

Prostě samé otázky a žádné odpovědi.

Snad jedna možná odpověď je v citátu
Je třeba žádat učitele, kteří jsou již připraveni pro 21. století. To dá impuls i organizacím vzdělávajícím učitele. Také je třeba změnit mzdovou politiku tak, aby nutila učitele zdokonalovat se v používání technologií. 
Linda Roberts (ředitelka odboru vzdělávacích technologií, ministerstvo školství USA), 1996.
I když za sebe si myslím, že jenom o penězích to není a nikdy ani nebude.

Týden první - příprava

Vždy se rád učím, ale ne vždy jsem rád učen. 

Winston Churchill (politik)

Tento týden byl hlavně ve znamení změn. Nejdříve jsem hledala, kam umístit blog.
Portál www.rvp.cz jsem zamítla v první řadě, rozvíjím tam sice řadu aktivit, ale do blogu se mi nechce. Můj oblíbený http://posterous.com překopal celou administraci a těžko se s ní sžívám, tak jsem ho zavrhla taky. Pak jsem ze zásobníku vytáhla http://scriffon.com, vyzkoušela ho, dokonce i nástřel článku jsem tu začala a teprve potom jsem si uvědomila, že se nedá komentovat. Tak jsem nakonec skončila zde, na blogspot.com. Aspoň nějaká novinka, pro mne.

Taky jsem rozhlásila termín středečního online setkání, kde to jen šlo, i budík na mobilu jsem si nastavila. A v jeho době jsem stěhovala tašky a kufry a krabice sto kilometrů daleko od pohodlí domova, aby dítě mohlo zahájit další akademický rok. Hodně mne to mrzelo, ale nedalo se nic dělat.

Další změnou, kterou mi tento týden přinesl bylo používání zvýrazňování a poznámkových lístků v Diigo.com. Zatím jsem  do něj ukládala pouze odkazy, ale tyhle služby mne míjely. Takže jsem si při pročítání materiálů zajímavé pasáže označovala přímo ve stránce a ještě semtam lepila lístečky se svými otázkami. V poslední době jsem ani neměla vlastně důvod, takhle stránky pročítat. Teď ho mám a tohle značkování je hodně šikovná věc.

Také jsem se věnovala seznamování s kolegy z kurzu. Při prohlížení jejich profilů jsem objevila výborné materiály do dějepisu, který amatérský vyučuji, na adrese http://www.davidmikolas.cz/. Odkaz hned putoval do odkazů na diigo a ještě jsem ho poslala na Twitter a pro jistotu i na Google+. Tímto moc děkuji.

A proč tak dlouze a nezajímavě začínám? Protože toto jsou věci a činnosti, ve kterých jsem si sebou (skoro) jista, ale jak mám pojmout teoretická východiska reformy školství? V tom okamžiku se dostávám na tenký led. Navíc jsem si přečetla a prohlédla příspěvky kolegů a  každá má myšlenka mi přijde plytká a málo vznešená. Navíc mne napadají vlastně jenom otázky.