pátek 4. listopadu 2011

Týden sedmý


Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.
John F. Kennedy

"Nesprávný" průhledný učitel
Někdy si tak člověk připadá ve třídě. Oči žáků jsou kamsi zahleděny a rozhodně to nejsem já. Hlavy určitě pracují, ale právě chroustají jiné informace než ty velké pravdy, které jim sděluji. Prostě nejsem tím uzlem, na který by žáci se napojili. Nevytváříme tu správnou vzdělávací síť. Tok informací je jednostranný a někde u uzlíků mých žáků je pořádně zašmodrchaný uzel, který ani nedovoluje mým slovům dostat se alespoň do jejich uši, o mozcích si ani netroufnu uvažovat. A to podlavicové využívání zakázaných mobilů je jenom snaha o vytvoření nějaké funkční sítě s někým, kdo mluví jejich jazykem a rozumí jim a nepoužívá nesmyslné pojmy typu "stanovíme podmínky" či "rozložíme jmenovatel podle vzorce". To je asi taková černá můra každého učitele, nicméně i to se někdy stává.

"Správný" průhledný učitel
To by měl být učitel ve virtuálním světě, na té velké světové pavučině. Trošku nespravedlivé, nemyslíte? Vždyť dnes identita na webu má často větší váhu než ta skutečná a my jako učitelé bychom ji měli budovat tak nějak napůl. Jak chytrá horákyně, trošku na síti být a trošku nebýt. Opravdu je to tanec mezi vejci. Když využívám sociální sítě, tak zanechávám svou digitální stopu. Když píšu blog, tak nesu svou kůži na trh. Navíc v blogu se často přidává kontakt právě na sociální sítě či Twitter nebo e-mail. Pod komentáře na jiných webech se podpisuji některým profilem. A vše se krásně propojuje. Měla bych si budovat své PLN a svou osobní značku a současně nebýt moc vidět. Mám se kvůli svým žákům schovávat?

A kam pustit žáky? Určitě ne do svého "intimního digitálního" soukromí, domů je také většinou běžně nezveme. Nenavštěvuji je u nich doma ani já a proto odolávám a pozvánky do přátel odmítám. Na mém profilu na FB opravdu není nic k vidění, ale spíš mám obavy, co uvidím v profilech žáků. Mám právo do nich nahlížet? Jistě dali mi, tak asi ano, ale přece jenom jsou nezletilí. Co budu dělat, když se zde dozvím informaci, která je nějaký způsobem problematická? Mám třeba sdělovat rodičům informace, které jsem se tímto způsobem dozvěděla? Neumím odpovědět a proto zbaběle odmítám. Ale nepůsobí to na ně dojmem, že jsem takový zaostalík? Nedávno jsme se bavili právě o FB a spol. a ukazovala jsem jim, jak fungují kruhy v G+. "Jé, pani učitelko, vy máte tak málo přátel?" Sice jsem to zahrála na notu, že tam mám jenom lidi, se kterými si mám co říct a nejsem sběratel, ale stejně jsem asi tak o řád klesla.

Na FB provozuji takříkajíc své alter-ego. A proč by měli moji žáci znát mé druhé já? Za to se někdy schovávám pokud není třeba nebo není vhodné používat správné jméno. Mají vědět, že i ta druhá paní se stejnými iniciálami jsem také já? Vlastně přemýšlím, jak jsem přišla k těm pozvánkám, když tam mám jiné jméno i jiný mail! Kde jsem se, proboha, prozradila? A jak to působí na mé žáky, když ví, že mám dvě "já"?  Můžou to pochopit tak, že někde něco vlastně tajím a tak trošku podvádím. Čím starší, tím lépe to pochopí, ale pro ty mladší, to může být problém.

Ono je hrozně těžké být průhledný. Aby to nebylo jednoduché, tak nakonec jsem ještě narazila na porovnání transparentnosti (průhlednosti) a anonymity a dozvím se, že "mít dvě identity je projevem nedostatku integrity". A co teď s tím?
Hhtp://mashable.com/ [online]. 2011 [cit. 2011-11-05]. Transparency vs. Anonymity: Where Do You Stand? [INFOGRAPHIC & POLL]. Dostupné z WWW: <http://mashable.com/2011/08/04/transparency-infographic/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+Mashable+%28Mashable%29>.

PS. Inspirovala jsem se jenom jedním malým střípkem z online setkání a také myšlenkami z probíhajícího chatu.




7 komentářů:

  1. Během setkání s panem Francem jsme se shodli na tom, že naše síťová přítomnost by měla být realizována s rozumem. Bojím se, že vám nikdo o moc přesnější návod nedá. S několika různými identitami je problém, který popisujete. Spíš je asi lepší mít identitu jednu a chovat se přiměřeně odlišně v různých situacích - viz http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14339/.

    OdpovědětVymazat
  2. Ani jsem žádný návod nečekala. On opravdu neexistuje a cesta "selského rozumu" je ta nejlepší, ale i na ní se skrývají mnohá úskalí.

    OdpovědětVymazat
  3. Jedním profilem a "opatrností" při jeho používání můžeme ukázat dětem cestu. Možná to jednou pochopí.
    A tím, že se veřejně podepíšu pod svůj komentář/text, přijímám svůj díl odpovědnosti - není i toto vhodné dětem ukazovat.
    Opět díky za zajímavé zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím s Pavlínou, že svým jedním profilem můžeme dát dětem možný návod, jak ve virtuální světě přežít. Přece není reálné mít x profilů a neustále se převtělovat (i když naši žáci to asi umí).
    Jen pro příklad: Nemáme doma televizi, takže když jsem učila a žáci se odkazovali na některý z pořadů v televizi, jen jsem odvětila, že ji nemám. Trvalo to tak půl rok, než tuto informaci vstřebali (začala jsem učit v éře Big Brother a Vyvolení). Pak už jen občas přišli s poznámkou, že viděli opravdu něco zajímavého, co by mě zaujalo a co bych určitě měla vidět j(obvykle pořad, který jsem si nechávala nahrávat u rodičů..).
    Přemýšlím, jak to budu dělat, až svým žákům oznámím, že dosud nemám FB profil :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dle mého názoru používat jeden profil a využít ho k nasměrování dětí správným směrem. Přiznám se, že je to asi jediný důvod, proč zvažuji založení si profilu na FB, který, stejně jako LuBu, ještě nemám. Zatím jsem neměla potřebu. Jó holt nepatřím do síťové generace :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Osobně mám profil jen proto, abych měla přístupné fotky v jiném profilu a dotyčný mi je nemusel nějak extra posílat :D

    OdpovědětVymazat
  7. FB zatím nemám, ale článek mě zaujal, díky.

    OdpovědětVymazat