Týden druhý (na druhý pokus)

Většina výukových programů se snaží řešit problematiku, kterou jsme již dávno schopni vyřešit bez technologií. Jen zřídka dělá program něco jiného … 

Schwartz 1997

Aktivně jsem začala smolit svůj příspěvek už na začátku týdne po prostudování materiálů. Původní idea byla, že ho po středeční přednášce doladím. Nakonec začnu znovu a jinak. Během přednášky doc.Zounka jsem si psala takové výkřiky, abych se měla něčeho chytit a některé zkusím okomentovat.

Předpokládám, že čas e-knih přijde s tablety. Ty si dovedu představit na lavicích místo učebnic nebo i místo sešitů. Na to už se přímo těším, i když bych je určitě kombinovala se starým dobrým papírem. Problém je stejný jako se slepicí a vejcem. Co bude dřív? E-učebnice pro školy? Kdo by je dělal, když nejsou tablety. Nebo mají být dříve tablety? Kdo by je kupoval, když nejsou e-učebnice. A kdo ten kruh přetne? Docela mne zarazilo, že ani v prostředí VŠ nic podobného nefunguje.

Dalším e, které mne zaujalo je e-portfolio. Zatím se, myslím, dost trápíme s portfoliem jako takovým. (mimochodem - kolik učitelů ho aktivně buduje? Své či žákovské?)  A jak na něj v elektronické podobě? Osobně vůbec nevím, kudy do toho.

Další z čísel  bylo o počtu 91% PC v počítačových učebnách. Máme také 2 učebny na výuku.  Počítačová učebna je zcela určitě potřeba. Měli jsem i počítače po jednotlivých třídách, které jsme ale zrušili, protože se ukázalo, že je vlastně využívají pouze děti o přestávkách a ještě na hry či mail a žádný jiný přínos nemají.  Pak jsem měli dvě hnízda po šesti počítačích ve dvou učebnách. V jedné funguje dosud, protože v této třídě učí učitelé, kteří je dovedou využívat. V druhé třídě jsem je museli zrušit, protože zde převážně kolegyně "odkládala" nepohodlné žáky, aby měla klid a podle toho počítače dopadly. A co je tedy nejdůležitější? Jsou potřeba učitelé, kteří je umí využít. Pár počítačů ve třídě, to není o frontální výuce, to je o projektech, o skupinové práci, o individuálním přístupu, ... prostě o změně v myšlení a změně výuky.

A tím se vracím ke vzdělání učitelů a rozdílu mezi ovládáním ICT a ovládáním užití ICT. Můžu stokrát umět napsat skvělý dokument ve Wordu apod., ale to neznamená, že si budu vědět rady s počítačem ve výuce. Osobně se domnívám, že řada školení pro učitele je špatně postavena. Školení typu "Užití interaktivní tabule v xxxx" jsou většinou o tom, jak udělat, aby písmenka byla barevná a ještě se hýbala, aby obrázek byl na správném místě a co nejkrásnější, ale nejsou o tom, co s tabulí dělat v hodině, aby to mělo smysl. Podle mé osobní zkušenosti učitelé chtějí metodiku nebo lépe poradit, jak jim vlastně technika pomůže. Třeba v případě interaktivních tabulí, jim vůbec nejde o to, aby příprava byla krásná, ale aby jim pomohla, aby děti zaktivizovala... A to se většinou nedozví. Tam je podle mne mezera ve vzdělávání učitelů, že školení jsou nasměrována na ovládání ICT, ale ne na jejich užití. A učitelé opravdu tápou. Naučili se sice všechna tlačítka ve Wordu (a teď jsou stejně jiná), ale nikdo jim neukázal, jak si efektivně připravit písemku. A tak bych mohla pokračovat.

A učitel bez technologií? A proč ne? Neměli bychom se snažit využívat technologie všude a za každou cenu. Ani si nemyslím, že je nutně musí přímo v hodině využívat všichni učitelé. Osobně je využívam hodně a s dětmi dělám všechno možné (práci v jednom předmětu vedeme formou blogů, děláme multimediální postery či referáty formou videa apod.), ale pokud se to nehodí, tak máme klidně sérii hodin "papírových". Stejně tak myšlenkové mapy děláme vždy ručně, prostě mi to v našich podmínkách přijde smysluplnější.

A to je asi nejdůležitější - využívat technologie smysluplně. Najít míru jejich využití, využívat je na správném místě správným způsobem. Osobně bojuji s velkým množství dostupných aplikací a výběrem té "správné". Občas se to nepovede, občas ano. Také mne sem tam svádí nějaká aplikace, kterou bych ráda ukázala a hledám její využití v hodinách. To asi není úplně správné a většinou se mi to vymstí, protože je to taková umělá konstrukce a to prostě nefunguje.

Doplnění

Jedno zajímavé téma  byla otázka notebooků u 15-tiletých. A že 40% není až tak mnoho. Určitě existuje celkem logické vysvětlení, že rodiče často čekají s nákupem až dítě odejde na střední školu, neboli až ho bude "potřebovat" a bude mít s 1.září nový stroj.
Myslím, že nosit NB do běžné základní školy je zbytečně problematická záležitost. Nedávno jsem se o tom bavila s deváťáky, tak nějak čekají, že si pořídí notebooky a budou je používat místo sešitů s přechodem na SŠ. Prostě budou mít kompletně "paperless" školu. Jak by se chovali ve třídě, kde stojí na stolech notebooky, když o přestávce ji dovedou obrátit vzhůru nohama, to nevěděli. Na otázku, jak budou stíhat do PC zapisovat matematiku či chemii, odpověď taky neměli. Co budou dělat s nabíjením, taky neřešili. Že nosit noťas je těžší než pár sešitů jim taky nedošlo. Tablety k nám na vesnici ještě nedorazili, takže o nich nikdo ani neuvažoval.